Výroba vrtulí

Pozn.: tento článek uveřejnil v časopise RC Modely 2/2013 jehoh šéfredaktor Václav Janko.

Proč si zaformovat svoji ozkoušenou vrtuli? Odpověď je jednoduchá. Za mini­mální náklady máte kdykoliv svoji vrtuli k dispozici, i když mají obchody zavřeno, nebo tu „vaši“ vrtuli nemají na skladě. Druhá věc je ušetření letové hmotnosti a zvýšení pevnosti.

Ač se to nezdá, výroba formy a vrtu­le je jednoduchá a zvládne ji jistě každý modelář. Tento jednoduchý postup se vám pokusím vysvětlit na vrtuli o průměru 457 mm, která, vyrobená z uhlíkového kom­pozitu, má hmotnost 52 g, oproti plastové o hmotnosti 131 g. Bohužel úplný počátek formování nemám vyfocen, a tak poslouží fotografie, kdy jsem formoval vrtulku pro halové makety na gumu.

První věcí, asi nejsložitější na výrobu, je trn (obr. 1).

Je třeba dodržet vnitřní prů­měr podle hřídele klikové skříně a průměr středu vrtule, který oceníme pří vyndáni hotové vrtule z formy. Třetí osazení bude tvořit doraz. Do základově desky vyvr­táme kolmo otvor o průměru trnu, nasa­díme trn na přední stranu středu vrtule a usadíme na základovou desku, která nám vytvoří dělicí rovinu. Můžeme použít třeba odpad z desky dřevotřísky upra­vené povrchově laminem. Pro vytvoření přechodu od vrtule k dělicí rovině použije­me plastelínu, kterou vmáčkneme pod listy vrtule a nožem podle vrtule šikmo plastelínu „ořízneme“ (obr. 2).

Před sepa­rací, kterou provedeme včelim voskem rozpuštěným v benzinu, změříme posuv­ným měřítkem na koncích vrtule, zda je vrtule na dělicí rovině usazena, tedy zda jsou konce vrtule stejně vysoko nad děli­cí rovinou. Může se stát, že vrtule, kterou používáte jako model, může být prohnutá kvůli pnutí plastelíny, které jsme pod vrtuli vpravili více. Po naseparování „položíme" první vrstvu „formovačky“, třeba formova­cí pryskyřici Araldit (obr. 3).

Po zatuhnutí vytvoříme ohrádku, např. z překližky (obr. 4), a zalijeme epoxidovou pryskyřicí, kte­rou můžeme naplnit třeba jemným suchým pískem. Já jsem písek neměl a tak jsem použil, co bylo doma, suchou betonovou směs J. Je nutné, aby ohrádka byla tak vysoká, abychom pryskyřicí zalili i posled­ní schod čepu.

Po zatvrdnutí sejmeme formu z dělící roviny, zbavíme ji plastelíny a očistíme od jejích zbytků technickým benzínem za pomocí štětce. Znovu naseparujeme, naneseme formovačku a vyrobíme ráme­ček a opět zalijeme epoxidovou pryskyřicí (obr. 5).

Po zatuhnutí vyrazíme trn (obr. 6).

Dlátem nebo ostrým šroubovákem opa­trně odrazíme na několika místech, vět­šinou na krajích formy, oba díly od sebe (obr. 7) a oddělíme.

Díl formy, ve kterém zůstala vrtule, podložíme, do vzniklého otvoru po čepu vložíme kulatinu, v mém případě pasovala palička, a jemným úderem vyrazíme vrtuli z formy (obr. 8).

Do vzniklé formy vložíme zpátky čep, naseparujeme a připravíme si v našem případě uhlíkové rowingy různých délek, skelnou a uhlíkovou tkaninu ve tvaru lis­tu vrtule (obr. 9).

Tkaninu řežeme podle papírové šablony a dbáme na to, aby tka­nina měla vlákna 45 stupňů k ose vrtule (obr. 10).

Jako první vložíme do formy skelnou tkaninu (obr. 11), prosytíme ji pryskyřici LR 285 s tužidlem LH285.

Poté vložíme uhlíkovou tkaninu (obr. 12) a opět prosytíme (obr. 13), vše na obě poloviny forem.

Poté klademe prosycené uhlíkové rowingy po celé délce vrtule a křížíme je kolem středu od nejdelšího k nejkratšímu (obr. 14).

Většinou se u první vrtule nepo­daří odhadnout počet rowingů, tak to při druhém kusu napravíme J. Pokud bude­me vyrábět větší vrtuli, není třeba plnit formu, stačí když vložíme do formy pásky molitanu, který spoji jako stojina obě stra­ny vrtule. Molitan prosytíme epoxidem, mezi prsty vytlačíme přebytečný epoxid a vložíme do formy na rowingy (obr. 15).

Jednoduchý způsob prosyceni rowingu je takový, že použijete nádobu s ostrým okrajem, třeba od „Solviny“, do které nali­jeme pryskyřici, vložíme rowíng, přimáčk­neme prstem (doporučuji použít rukavice, vlastně po celou dobu práce) a protahu­jeme rowíng tak, že o ostrý kraj stíráme přebytečnou pryskyřici (obr. 16).

Než formu zavřeme ještě zbytkem rowingu, který opět prosytíme, omotáme středový čep a případně přidáme trochu epoxido­vé pryskyřice, do které přidáme skelnou bavlnu nebo jemně nastříhané kousky skla či uhlíku, abychom zamezili vzniku vzduchových bublin kolem středu vrtule (obr. 17).

Potom formu zavřeme a stáh­neme svěrkami (obr. 18). Pokud chceme dosáhnout větší pevnosti, můžeme formu po dobu tvrdnutí zahřívat, ale maximálně na 50 °C. Třeba položením na topení.

Po zatvrdnutí pokračujeme stejně jako při otevírání formy. Vyrazit střed, dlátem formu (obr. 19)

a pomocí kulatiny hotový výrobek (obr. 20).

Z vrtule odstraníme nálitky, začistíme smirkem a vyvážíme. Vyvažujeme obrušováním vnitřní strany těžšího listu vrtule nebo nanášením laku na lehčí stranu vrtule. Pokud nám na některém listu vznikne vzduchová bublina nebo nerovnost kvůli nepřitisknutí tkaniny, zalijeme tuto nerovnost kapkou epoxidu a po zatvrdnutí zabrousíme. Vrtuli můžeme zabrousit třeba smirkem 2000 a pak přeleštit nebo přestříkat akrylovým lakem. Samozřejmě můžeme od začátku pracovat na špičkovém povrchu za cenu větší pracnosti a časové náročnosti. Použít profesionální separační vosk, nanášet jej v šesti vrstvách a každou z nich po hodině leštit, ale postup, který jsem popsal, trvá přibližně jednu hodinu práce. Nepočítám čas na výrobu formy, to je tak dvě až tři hodiny podle zběhlosti a zručnosti. Zbytek času, než zatvrdne pryskyřice, můžeme věnovat manželce, mamince nebo přítelkyni. Hlavně se toho nebojte, v zásadě je to strašně jednoduchá záležitost.

© 2009 Práva Mirka prostředního vyhrazena :-)

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode